Stretnúť sa s ním alebo nie? Poraďte!

Zobraz úvodný príspevok
:-( Mám problém. Stretla som sa z mojim kamarátom po velmi vela rokoch. potom sme si začali písať sms ako sa má a tak Raz však prišiel za mňou a napísal mi sms že ma chce pozvať sadnuť si do reštauracie. Ja som vtedy nemohla tak som mu napísala že inokedy. Potom sme sa dohodli na stretnutí a šli si spolu sadnúť bolo nám celkom fajn nič sme medzi sebou nemali až ked som ho chcela zo srandy poboskať mi povedal,že je zadaný vtedy som mu povedala ,že ruším s ním všetky kontakty a nech ma už nevolá si nikam sadnúť ked už má niekoho ,ale on mi znovu napísal že sa môžme hocikedy stretnúť a ked som mu napísala že ved máš priatelku tak on mi napísal len tolko že ved ludia sa musia stretávať.Nechcem ho uraziť ani nechcem pôsobiť ako nejaká hysterka tak neviem ako sa k nemu zachovať ak znovu bude nastoliť na stretnutí ako sa knemu zachovať.Prosím o dobrú radu ako sa zachovať.Dakujem Biba.
Odpovedať
Myslím,že markym manžel to taky vidí ,že to není nejlepší řešení,jinak by o tom tolik nepřemýšlel.
Odpovedať
Hrozně moc vám všem děkuju. Zkopírovala jsem si a opsala čísla na ty linky důvěry. Slíbil mi, že s tím bude něco dělat. Včera jsme byli s manželem nakonec na jídle v jedné naší oblíbené restauraci, pak jsme byli v parčíku (mají tam takový umělý potůčky kde si můžete máchat nohy). Tak jsme tam seděli s nohama ve vodě a povídali si. Asi se manželovi trochu ulevilo. Manžela asi trápí (jak mi řekl) že musel hrozně moc rychle dospět. Jeho máma byla samoživitelka(manža má ještě 2 sourozence), takže v dětství si toho moc neužil. Máma to klepala od výplaty k výplatě, tátu viděl 2x v životě a ani alimenty na něj nechtěl platit, protože veškerý peníze propije.Už od 18 let se musel sám o sebe postarat. Hned po vyučení šel do práce a v podstatě si nic neužil. Prý si příjde takový nevyblbnutý. Když pak vidí že dnešní kluci (třeba i v jeho věku) bydlí ještě u rodičů, koupějí si třeba pořádný auťák, mají bezstarostný život a prostě si užívají. My jsme spolu od 15 let. Od 19 let spolu bydlíme. Takže má pořád starosti abychom měli na hypku, na leasing na auto,... . Loni a předloni manžel chodil v práci pořád na přesčasy a o víkendech od rána do večera ještě na brigádu, ne že bychom neměli na jídlo, ale prostě chtěl abychom se měli dobře a mohli si dopřávat např. pořádnou dovolenou,... (myslím, že by a jel tak trochu workoholik) Teď tím že měnil práci tak má na dobu určitou. Teď každý z okolních fabrik mluví, že bude málo práce a že se budou vyhazovat v první řadě ti co mají zkušebku, těm co jsou na dobu určitou nechají doběhnout smlouvu a nazdar. Modlím se, aby nepřišel o práci. To pak nevím, co by ho napadlo. DEBILNÍ KRIZE!!! ]-( ]-( ]-( Už aby bylo po ní. Dneska mi říkal, (což mě malilinko uklidnilo) že se říká něco jako : Sám sis život nedal a tak nemáš právo si ho sám vzít. Ale musím vám říct, že v životě jsem nikdy necítila tak obrovský strach :-(
Odpovedať
Profilova fotka
markym: Tvůj muž je pro psychologa jak dělanej... - bohužel na to musí přijít sám, že potřebuje pomoc. Myslím, že je moc dobře, že s ním o tom mluvíš, dostane to ze sebe a bude vědět, že na to není sám. Ty nepracuješ? - pokud jo, tak ho můžeš uklidnit, že na to není sám, že kdyby neměl peníze, že ho budeš chvíli třeba živit ty... - že to není konec světa... od toho manželé jsou, aby si navzájem pomáhali ;-) Prostě to vypadá, že je až moc zodpovědnej, což se dá pochopit, vzhledem k jeho dětství... ale pokud takhle bude pokračovat dál, tak se může zničit... třeba i přepracováním (workholik asi bude)... - psycholog mu může pomoct zpracovat si ty emoce z dětství, které ho doteď negativně ovlivňují... Držím palce a napiš, jak to pokračuje.
Odpovedať
Profilova fotka
ahoj markym - preju moc sily, deprese znam ze sve rodiny, a vim, ze je to jako bojovat s vetrnymi mlyny, hlavne, kdyz dotycny to resit sam nechce, tak se pomaha spatne. je dobry,ze se manzel trochu rozpovidal - aspon to je pozitivni znameni. hele, co kdybys zkusila zajit za psychologem ty? uz aspon vis, v cem je jadro pudla, mozna by ti mohl poradit, jak na manzela dal. zda se da i necim snizit ten pocit zodpovednosti, jak mu pomoct radovat se ze zivota jako maly kluk. moc drzim pesti!!!
Odpovedať
tiez to vidim tak, ze slecna asi este nema obcansky preukaz.... :-D
Odpovedať
Martinka3, máš pravdu. Manžel je právě až moc zodpovědnej. Já práci mám a přijít bych o ní neměla (ale kdo má dneska 100% jistotu, že :-N ). U manžela je nejhorší to, že se nám už jednou stalo, že jsem nás chvilinku živila já (manželovi v práci nezaplatili výplatu a skonči asi tak 2 měsícel na úřadu práce). A jako každý chlap, těžce nesl, že ho živila ženská. Bral to jako veliký zklamání. Podle něj je chlap ten, kdo má živit rodinu, né ženská. Takže ho taky podle mě děsí představa, že by se to mělo opakovat. On je hrozně pracovitý člověk, ale co se týče práce (a nejen práce) tak se mu lepí smůla na paty a ne a ne se jí zbavit. Já teda doufám, že se mi povede ho dotlačit k nějakýmu psychologovi :-| Jsem ráda, že jsem se mohla někde vypovídat, svěřit se a poprosit o radu. Moc jste mi pomohli, protože já byla už úplně zoufalá, a nevěděla co mám dělat ;-(. Např. ta linka důvěry mě vůbec nenapadla :-p. Všem děkuju za rady
Odpovedať
Profilova fotka
Tak k tejto teme mam asi aj ja co pridat,ja sice este len svadbu planujem ,ale teraz tesne pred nou ked je treba najviac penazi v priatelovej firme nedostali minulomesacnu vyplatu,co je hrozne,lebo chodil do prace na nadcasy a soboty nedele len aby mal viac zarobene a oni im povedia ze nema firma peniaze,som z toho dnes velmi nestastna a bojim sa ako to teraz bude,dokonca ma chytila mensia depka a ze naco robime svadbu ked je takakto situacia,tiez sa mu lepi smola na paty a vzdy robi vo firme ktora nejako neplati.No potesila by ma nejaka rada alebo aspon povzbudenie.
Odpovedať
Profilova fotka
Lucy - já tě povzbudim :-) lehké to neni nikde, já jsem například již rok bez práce a nevyjít mi náhodou konec staveního spoření, nevim nevim jak bysme vyžili - takhle je to sice děsná bída ale furt to jde - takže hlavu vzhůru, svět nekončí :-)
Odpovedať
lucy56 - přítel (ťeď už manžel) přišel čtyři měsíce před svatbou z práce s výpovědí.... :-S tak jsem se pro začátek aspoň rozhlédla po levnější půjčovně šatů (a mimochodem jsem při tom objevila mnohem hezčí šaty než v té původní, dražší) a celkově jsme byli rozhodnutí, že i kdyby se nová práce nenašla (naštěstí se našla), tak svatba bude, ale třeba skromnější. Že i kdybychom se měli brát (teď to hodně přeženu) jen v džínách na radnici a na oběd si zajít do nějakého fastfoodu, bude nám to jedno a stejně to pro nás bude krásný den, protože se bereme z lásky, ne pro to divadlo okolo. No, nakonec jsem samozřejmě ráda, že i to "divadlo" okolo dopadlo dobře, protože jsme si to s rodinou i přáteli užili, ale fakt to není o penězích. Takže neboj, bude to dobré... ;-) Já se třeba držím hesla, že peníze budou a my nebudem. Manželovu nezaměstnanost a vyhazov z práce (ne kvůli tomu, že by ji dělal blbě, ale prostě nadbytečnost nebo krize, případně jeho silná nespokojenost) už jsme zažili třikrát a žijeme dál. Takže držím palce, ať to dopadne dobře ;-)
Odpovedať
Na pridanie príspevku sa musíte prihlásiť.
Presunutím fotiek môžete zmeniť ich poradie

Nenašli ste čo ste hľadali?