Odmietam svadbu v kostole. Ako sa dohodnúť s rodičmi?

Zobraz úvodný príspevok

tigri tigri

Autor diskusie

06.07.2005

S mojim drahym mame dost vazny problem a uz sme skoro na noze s rodicmi. Trvaju totiz na tom, ze svadba ma byt v kostole a nie na urade. My sme obaja ateisti, do kostola nechodime vobec, iba sme boli pokrsteni. Mame uz vybaveny termin na urade a dnes som sa dozvedela, ze rodicia chceli za nasim chrbtom vybavit nejakeho farara, pretoze nasim hlavnym argumentom bolo, ze nestihame prejst vsetkymi nabozenskymi formalitami, aby to mohlo byt v kostole. Ale my to naozaj v kostole nechceme, nic nam to nehovori a pripada nam to dost pokrytecke robit to v kostole za kazdu cenu, len aby boli rodicia spokojni. Takto sme im to aj povedali. Reakcia od nich bola, ze sme pohani, budeme zit ako zvierata, ze sobas musi byt vysvateni a ze ani nase deti nebudu moct byt kvoli nam pokrstene. Este podotykam, ze nasi rodicia do kostola idu maximalne na polnocnu omsu, t.j. 1x roka. Mate alebo mali ste niekto podobny problem? Aky je vas nazor?

Odpovedať

1 2

terezka terezka

18.07.2005

tak to drzim palce, lebo mna odvtedy zas ignoruju :-(

Odpovedať

meri meri

15.08.2005

Ahoj, Tigri, doteraz som listovala na čaských stránkach a dnes som zistila,že Ty riešiš podobný problém ako ja. Ako tak pozerám na dátum tvojej svadby, tak bude tento víkend. Možem vediet, ako si sa nakoniec rozhodla? Ja som katolíčka a moj nastávajúci je ateista. Nechce o kostole ani počuť. Ja som vychovávana kresťansky, ale vieru nepraktizujem. Chcela som sobáš v kostole, ale nakoniec som ustúpila a bude to na úrade. Naši to nevedeli pochopiť, plakali mi do telefónu, kedže žijem v Prahe,či ma tak vychovali, že im ubližujem,plakala som aj ja, lebo som ich nechcela sklamat, no zároven som chcela stáť pri láske. Nemusela som výčitky počúvať každý deň, lebo s nimi nežijem, ale viem, že ich to bude vždy mrziet a je len na nás, aby sme im svojou láskou dokázali, že nezáleži, kde to je, ale ako maželia žijú. Svadba v kostole ešte nie je zárukou šťastného manželstva...Držím palce a stojte si za svojím

Odpovedať

tigri tigri

Autor diskusie

15.08.2005

Ahoj Meri, nedala som sa zlomit a svadbu budeme mat na urade. Tiez mi bolo velmi tazko, aj som si poplakala, pretoze mam svojich rodicov velmi rada, ale neustupila som. Ten natlak rodicov trval asi tyzden a potom sa to ukludnilo, s mamou som zacala vyberat svadobne vecicky a odvtedy je to OK a slovo kostol ani nepadlo. U teba je to trosku ine...ak som spravne pochopila, tvoj drahy ta presvedcil, aby bola svadba na urade. Myslim si, ze v tomto pripade, to velmi zavisi aj od teba...ak by moj nastavajuci bol veriaci a svadba v kostole by pre neho bola dolezita, kostol by som vytrpela ;-) Pripadne nemozete mat nasledne obrad aj v kostole? Myslim si, ze najdolezitejsie je, aby ste boli v prvom rade spokojni vy dvaja...ale naozaj obaja, nielen jeden z vas :-)

Odpovedať

•

Diskusia pokračuje po 1 roku

•

pralinka25 pralinka25

15.01.2007

Ahojte. Neviem či som našla vhodnú tému ale ani neviem kam by to celkom patrilo. Potrebovala by som poradiť. Ak niekto uzavrie sobáš na matrike, pretože jeden z partnerov je rozvedený, ten druhý napriek tomu, že je veriaci už nemôže chodiť na spoveď a na prijímanie? A nemôže dať ani deti pokrstiť? Ak by ste mi niektorá vedeli poradiť prosím napíšte mi. Vopred ďakujem :-)

Odpovedať

trinitylex12 trinitylex12

18.01.2007

tigri tak tomu sa hovorí dilema :-| nič nie je horšie ako ked druhý Ti "fušujú-plánujú" svadbu podľa svojich predstáv, no a obzvlášť ked sú to v Tvojom prípade rodičia. Moji švagrovci sú tiež zosobášený na úrade, no a dieťa im pokrstili bez problémov v kostole-takže tam až taký problém nieje. Vela šťastia pri plánovaní svadby :-)

Odpovedať

plostice plostice

19.01.2007

tigri nedělej si hlavu ze křtu, protože katolická církev pravda trvá na křesťanské svatbě rodičů dítěte, ale pokud jsou rodiče sezdaní na úřadě, je tu ještě kmotr, který se za dítě zaručuje a ten by skutečně měl žít v křesťanském manželství. A pokud nebudete děti křtít jako malé, tak je logické, že v dospělosti si vyberou za kmotra křesťana, pokud budou chtít být pokřtěny. Ridiče mého snoubence jsou seznadní na úřadě a vůbec to nebrání tomu, aby byl teď v dospělosti pokřtěný,. Akorát musí mít pokřtěného biřmovaného kmotra. POpravdě, ani se jej nikdo neptal, jak jsou sezdaní jeho rodiče. Tentot dotaz padá v úvahu v době, kdy je dítě malé a rodiče u křtu slibují, že jej k víře povedou. V dospělosti už ho nikdo nevychovává a ani za něj nic neslibuje. I církev uznává svéprávnost :o) A buď klidná, nejsi sama, kdo řeší tyhle problémy, ale my je řešíme opačně. Chceme jakožto věřící lidé svatbu rozhodně v kostele a ženichova maminka trvá na radnici, protže se prý bude v kostele nudit ;-)

Odpovedať

agina agina

19.01.2007

Ja som asi taky podobny pripad...moj teraz uz manzel je evanjelik a ja som ateistka pokrstena v katolickom kostole. Nemam ziadne prijimanie ano birmovku ci taketo veci. On chcel mat svadbu v kostole a ja na urade. Nakoniec som ustupila, mali sme ju v evanjelickom kostole, ale aj to sa farar okunal, najskor povedal, ze sa to neda a nakoniec to slo... ;-)

Odpovedať

pazdedav pazdedav

21.01.2007

ahoj tigri, tvoji situaci ti teda nezávidím. Je mi jasné, že rodičům za hodně vděčíme a určitě bychom jim chtěli v mnoha věcech vyhovět, ale oni by taky měli pochopit, že doba, kdy rozhodovali o našich životech je pryč. A pokud pokud tě mají rodiče rádi, měli by pochopit, že je to váš den. Já jsem například taky nevěřící (myšleno že nejsem oficiálně v žádné církvi, ale to neznamená, že v nic nevěřím), ale partnerka a celá její rodina je, takže pro mě nebyl problém akceptovat svatbu v kostele. Nemám ani nic proti tomu, abychom děti vychovávali podle křesťanských zásad. Ale určitě bych nepřijal, kdyby podmínkou svatby v kostele bylo, abych se stal věřící. Nic takového naštěstí církev nechce. Napadá mě jediná věc, jak byste z toho mohli "vybruslit". Až půjdete poprvé za knězem se domluvit, bude se vás ptát na spoustu věcí. Zkuste mu tu situaci vysvětlit, a pokud je rozumný, tak vám dá za pravdu a třeba si s rodiči promluví. Nejkrajnější varianta - říct jim, že pokud se s tím nesmíří, tak ať na svatbu nechodí, je dost brutus, ale možná jim dojde, že by tě mohli ztratit a změní názor. Každopádně budu držet palce :-)